HEIAN (1-5) – „míru milovná mysl“
Původní název série těchto pěti kata byl Pinan. Kata Pinan vytvořil mistr Anko Itosu kolem roku 1905, když začal vyučovat karate na okinawských školách. Dnešní název japonského původu, který je odvozen od stejnojmenného historického období japonského feudalismu (794 – 1156 n.l.) a zavedl jej mistr Funakoshi. Název Heian je možné přeložit rozděleně na Hei – „klidný, mírumilovný, rovný“ a na An – „bezpečný, stálý“. Název vyjadřuje že ten, kdo dobře ovládá techniky těchto kata, je schopen ubránit se v každé situaci. Může být proto klidný, vyrovnaný a mírumilovný.
Naskýtá se však otázka, proč série těchto kata, včetně kata Pinan, obsahují vždy počet pět. Někteří autoři uvádí, že důvod, proč právě pět kata vychází ze staré japonské víry, přestože tato kata pochází od okinawských expertů. Podle těchto autorů je původ skrytý v knize legendárního japonského šermíře Miyamoto Musashiho – GORIN-NO SHO (Pět kruhů), pojednávající o mentálních cvičeních a popisující rovněž 5 následných aspektů, a sice: země, voda, oheň, vítr a prázdnota. Z toho tito autoři usuzují, že kata Heian v sobě obsahují právě těchto pět symbolů, a to v tomto pořadí:
Heian Shodan - pevné, stabilní postoje (symbol země)
Heian Nosan - plynulejší provedení kata (symbol voda)
Heian Zandán - obsahuje více charakter boje (symbol oheň)
Heian Yonda - obsahuje větší počet kopů (symbol vzduch)
Heian Godan - obsahuje skok do výšky (symbol prázdnota)
TEKKI (1-3) - „železný jezdec“
Kata Tekki pochází z linie Shorei, kde je cvičena stále ještě pod jejím původním názvem Naihanchi (Naifanchi, čínsky Naifuanchin). Původní význam názvu této kata znamenal „bojovat stranou“ nebo také „uprostřed bitevního pole“ . Nový význam jejího původního názvu byl vytvořen až mistrem Funakoshim za jeho pobytu v Japonsku.
Oproti její původní verzi (postoj Naihanči-dači) se kata Tekki cvičí v japonském systému karate v postoji kiba-dači. Ten připomíná polohu jezdce na koni. Kata Tekki se cvičí ve třech verzích jako Shodan, Nosan a Zandán a učí jeden z principů dynamiky těla, a tím jsou vibrace. Na Okinawě je původní verze této kata stále ještě dnes považována za „srdce všech kata“ a není bez výjimky, že je denně cvičena i nositeli nejvyšších stupňů, včetně 10. Danu.
BASSAI (Sho – Dai) – „proniknutí pevností“
Původní verze této kata, kterou se mistr Itosu naučil od mistra Matsumury, se nazývala Matsumura no Patsai (Passai dai). Druhou verzi této kata, kterou revidoval mistr Itosu, nesla název Itosu no Patsai (Passai sho). Kata Patsai je čínského původu a její plůvodní překlad značil „rozdvojení“. Patsai je pokládána za jeden z pilířů karate linie Shorin a v současné době se vyskytuje v několika různých verzích pod názvy Bassi, Passai a enbo také pod jejím původním názvem Patsai. Patsai byla oblíbenou kata mistra Chotoku Kyana a byla často cvičena studenty stylu Tomari-te.
Nový japonský význam názvu Bassai symbolizuje obranu proti útočníkům, uzavírajícím kolem obránce kruh. Ten zahajuje obranu „proražením“ středu a tím proniká z obklíčení (tj. z pevnosti). Kata Bassai se cvičí v páru ve verzích Dai a Sho.
KANKU (Sho – Dai) – „pohled na nebe“
Kata Kanku pochází z linie Shorin, kde byla známá pod různými názvy jako Kwanku, Kushanku, nebo také Koshokun. Tato kata byla oficiálně představena na Okinawě v roce 1762 (podle jiné verze v r. 1756). Tuto katu změnil do její dnešní podoby mistr Funakoshi. Kata Kushanku prodělala řadu změn, což dokazuje vytvoření různých jejích verzích a podob, které se dnes cvičí téměř ve všech směrech karate (s výjimkou Goju-ryu) pod názvy Kanku, Kushanku, Kusanku, Kwanku. Existuje však ještě jedna verze této kata, která však byla vytvořena až mnohem později a nese název Shiho Kushanku. Tato verze se však příliš neujala a proto je cvičena jen zřídka.
Kata Kanku a Bassai v sobě zahrnují veškeré principy karate linie Shorin, které v původní verzi vyučoval mistr Anko Itosu. Tato kata se cvičí v páru ve verzích Dai a Sho.
JION – „láska a milosrdenství“
Jion je velice stará kata, pocházející z Číny. Původní překlad jejího názvu byl „chrámový hlas“ , nebo také „zvuk chrámu“. Na Okinawě, ve stylu Tomari-te, byla tato kata známá rovněž pod názvem Jion-Ji, kde byla také hodně cvičena spolu s kata Ji´in a Jutte. V okinawském systému karate je kata JIon zařazena do linie Shorei.
Nový překlad kata Jion je japonského původu. Jion zdůrazňuje rychlé, tvrdé a prímé techniky. O této kata se traduje, že její správné provedení je jako naprostá znalost Buddhy.
JI´IN – „chrámové území“
Ji´in je stará okinawská kata, pocházející z linie Shorin. Tato kata byla známá také pod názvem Shokyo, v překladu „území chrámu“. Její dnešní název je japonského původu a je odvozen od stejného buddhistického chrámu. Tato kata rovněž zdůrazňuje rychlé, tvrdé a přímé techniky.
JITTE – „deset rukou“
Kata Jitte pochází z linie Shorei a její původní název byl Jutte, v překladu „chrámová ruka“. Tato kata je zaměřena na obranu s použitím síly. Nový význam názvu je japonského původu a symbolizuje, že ten, kdo tuto katu zvládá, vydá za deset mužů.
HANGETSU – „půlměsíc“
Tato kata pochází z linie Shorei je Čínského původu. Na Okinawě je dodnes cvičena pod jejím původním názvem Seishan, v překladu „třináct rukou“. Podle některých znalců mistr Yasutsune Itosu tuto katu později přejmenoval na Hangetsu „půlměsíc“. Nový význam jejího názvu je odvozený od půlkruhových pohybů rukou (techniky Uči-uke) a postojů s vnitřním napětím (Hangecu-dači a Neko-aši-dači), které jsou v této kata často používány. Mistr Funakoshi tuto kata později zařadil do svého systému proto, aby studenti lépe pochopili principy linie Shorei.
GANKAKU – „jeřáb na skále“
Kata Gankaku, původním názvem Chinto, pochází z linie Shorin ze stylu Tomari-te. Původní okinawský význam jejího názvu byl „východ slunce“ nebo také „boj proti východu“. Nový význam jejího názvu je odvozen od postoje na jedné noze (Curu-aši-dači), připomínajícího postoj jeřába. Kata Gankaku se cvičí na přímce a často obsahuje postoje na jedné noze, spojené s obratem těla až o 180°, což dobře podporuje celkový rozvoj těla.
ENPI – „letící vlaštovka“
Kata Enpi pochází z linie Shorin ze stylu Tomari-te a její původní název byl Wanshu („ptačí muž“). Tato kata vznikla v Číně, a na Okinawě byla poprvé představena čínským mistrem krajního stylu Chuan-fa Sappushi Wanshu, který přišel na Okinawu někdy kolem roku 1680. Její nový japonský název je odvozen od častých pohybu, které se rychle střídají jak na horní, tak na střední i spodní pásmo, což připomíná „trhavý let vlaštovky“.
Charakteristickým rysem této kata, podle dnešního japonského systému karate, je Age-cuki Jedná se o techniku, která vznikla z původního Kakuši-cuki (originální verze kata Wanshu), který se také označoval jako „skrytý“ nebo „šťouchavý úder“. Pohyby v této kata jsou prováděny dynamicky, maximální rychlostí a je v nich zdůrazněna práce boků.
MEIKYO – „jasné zrcadlo“
Původní název této kata, pocházející z linie Shorin stylu Tomari-te, je Rohai, v překladu „vize bílého čápa“. Na Okinawě byla tato kata známá také pod názvem Lohai, resp. jako Lohai Itosu (ve verzích Shodan, Nidan, Sandan) nebo také jako Lohai Matsumura.
Kata Meikyo, jejíž embusen tvoří tvar písmene X, se cvičí symetricky jak na pravou, tak na levou stranu. Odtud je odvozen její nový japonský název. Kata Meikyo se vyskytuje v mnoha nových verzích, které jsou však pouze různými modifikacemi původní verze této kata.
NIJUSHIHO – „dvacetčtyři kroků“
Původní název této kata, pocházející z linie Shorin je Niseishi. Jedná se o velmi starou Okinawskou kata, pocházející ze školy Niigaki. Dnešní význam jejího názvu je odvozen od častého přemísťování se v postojích. Kata Nijushoho obsahuje často se střídající pomalé a naopak zase prudce vykonávané pohyby, které jsou prováděné maximální dynamikou těla za podpory důrazné práce boků.
SOCHIN – „pevné kořeny“
Tato kata, původem z Číny, pochází z linie Shorin, kde byla známá také pod názvem Hakko, v překladu „velký vítěz“. Ve škole mistra Aragakiho byl význam jejího názvu „klidná síla“. Nový název této kata je odvozen od postoje Sočin-dači (Fudo-dači), ve kterém se téměř celá cvičí. Tato kata je vhodná pro lepší porozumění práce těla v postoji.
CHNTE – „zvědavé ruce“
Kata Chinte pochází z Číny, avšak její přesný původ není znám. Kata Chinte se řadí k linii Shorin a na Okinawě byla cvičena ve stylu Shuri-te pod názvem Chintei nebo také Shoin. Původní význam jejího názvu byl „vzácná ruka“.
WANKAN – „královská koruna“
Tato kata pochází z linie Shorin. Na Okinawě byla známá pod názvy jako Wankuan, Matsukaze, Shofu, nebo také Hiko. Dnešní verze kata Wankan je zcela odlišná od její původní podoby.
UNSU – „ruce v mracích“
Kata Unsu byla vytvořena na Okinawě z čínských systémů Chuan-fa. pochází z linie Shorin a nově byla upravena v okinawské škole Niigaki. Její původní název byl Un-Shu. Jedná se o velice dynamickou kata, plnou různých technik a pohybů, včetně ůhybů pádem, prováděných při současném otáčení těla až o 360°.
GOJUSHIHO (Sho – Dai) – „padesátčtyři kroků“
Gojushiho je nejpokročilejší kata linie Shorin stylu Shuri-te. Na Okinawě byla kata Gojushiho známá pod názvem Useshi, nebo také Hotaku, v překladu „údery datla“. Původní význam této kata byl odvozen od častých úderů Nukite. Staří mistři učili tuto kata jen velice zřídka, a to pouze své nejlepší žáky.
Kata Gojushiho je v systému Shotokan nejdelší kata, cvičí se v páru ve dvou verzích, a to Dai a Sho. Druhá verze (Gojushiho Sho) byla vytvořena až v nedávné době.